cs| en

Introduction to Verse Theory – Exercise Book

Výklady ke cvičebnici navazují na Úvod do teorie verše (Praha: Akropolis, 2013) – dále Úvod. Středoškolským studentům doporučujeme výklad v oddílu Struktura verše Teorie literatury (Plzeň: Fraus, 2014).
Rada na úvod:
Před stanovením metra (trochej, jamb, daktyl...) nebo rozměru (čtyřstopý mužský trochej, pětistopý ženský jamb, čtyřstopý akatalektický daktyl...) básně je dobré určit víc veršů, ne pouze první: jednak kvůli tomu, že v básni může být více meter nebo rozměrů (takové příklady jsme ale do cvičebnice nezahrnuli), jednak kvůli tomu, že první verš nemusí být zcela pravidelný. U časoměrných veršů se můžeme setkat s různými nepravidelnostmi způsobenými jak nejednotností českých časoměrných pravidel (ne všichni autoři, kteří psali časoměrně, se řídili stejnými pravidly), tak poetickými licencemi. Před určováním časoměrných veršů doporučujeme výklad v oddílu Časoměrná pravidla.
Časoměrné verše můžeme rozdělit do dvou skupin: 1. sylabicky časoměrné a 2. ryze časoměrné (viz Úvod – kap. 4.2.1 a 4.2.2). Sylabická časomíra je kombinací sylabického a časoměrného principu: verše se mezi sebou shodují počtem slabik i organizací dlouhých a krátkých slabik. Sylabicky časoměrné verše se nečlení do stop. Ryzí časomíra se od sylabické odlišuje tím, že se v ní místo principu izosylabismu uplatňoval princip izochronie (stejné trvání): tj. metricky si odpovídající verše nemusely mít shodný počet slabik, ale musely mít stejný počet mor. Ryze časoměrné verše jsou založeny na organizaci dlouhých a krátkých slabik a člení se do stop.

Trochej sylabotónický (viz Úvod – kap. 5–5.2)

Příklad:
Po bouři v svůj známý vcházím les s němou bázní v duši, která tuší, jak tam asi řádil bouře běs.
Nejprve si místo každé slabiky napíšeme křížek (připomínáme, že předložky v, k, s, z jsou neslabičné, a tak spojení v svůj tvoří jednu slabiku, spojení s němou, v duši tvoří dvě slabiky, předložka po je ale slabičná, a tak je spojení Po bouři tříslabičné – viz Úvod, kap. 3.1.3):
Po bouři v svůj známý vcházím les x x x x x x x x x
Následně ty křížky, které zastupují přízvučné slabiky (připomínáme, že v češtině je slovní přízvuk vždy na první slabice slova nebo na předložce – viz Úvod – kap. 3.3), zvýrazníme tím, že je zvětšíme:
Po bouři v svůj známý vcházím les X x x x X x X x X
Můžeme ve střídání zvýrazněných a nezvýrazněných křížků, resp. přízvučných a nepřízvučných slabik vysledovat nějaký systém? Přízvučné slabiky se nacházejí na první, páté, sedmé a deváté slabice, tedy na lichých slabikách verše; sudé slabiky verše jsou nepřízvučné. Podle pravidel českého sylabotónismu jde tedy o trochejský verš.
Po bouři v svůj známý vcházím les X x x x X x X x X 1 2 3 4 5 6 7 8 9
Chceme-li popsat (trochejské) metrum, označíme liché slabiky v souladu s mezinárodní terminologií zkratkou S, (z anglického strong), sudé slabiky zkratkou W (z anglického weak). Nota bene: Symboly S a W zachycujeme metrum, křížky rytmus, tj. konkrétní realizaci metra přízvučnými a nepřízvučnými slabikami (viz Úvod – kap. 5.2). V metru trochejského verše se pravidelně střídají S- a W-pozice, přičemž schéma začíná S-pozicí:
S1 W1 S2 W2 S3 W3 ... Sn (Wn)
Jednotlivým znakům jsme přidělili indexy, závorka u poslední pozice naznačuje, že ve verši může, ale nemusí být. Je-li verš zakončen S-pozicí, jedná se o verš mužský, je-li zakončen W-pozicí, jedná se o verš ženský:
Po bouři v svůj známý vcházím les X x x x X x X x X S1 W1 S2 W2 S3W3 S4W4 S5 = mužský verš s němou bázní v duši X x X x X x S1W1 S2 W2 S3W3 = ženský verš
Mužský verš nemusí končit přízvučnou slabikou (jako tomu je v případě slova les), musí ale končit na S-pozici (v následujícím příkladu je poslední slabika verše nepřízvučná):
Všecky světa sličnosti X x X x X x x S1 W1 S2W2 S3 W3 S4
Z uvedených příkladů je patrné, že přízvuky se sice objevují na silných pozicích verše, ale nikoliv na všech silných pozicích – v češtině a jiných slovanských jazycích je (na rozdíl třeba od angličtiny) nepřítomnost přízvuku na silných pozicích něčím zcela obvyklým – srov. následující příklad:
Noci mír se s nebes chýlí X x X x X x X x S1W1 S2 W2 S3W3 S4W4 do krajiny pouspané; X x x x Xx x x S1 W1S2W2 S3W3S4W4 s dálných výší, z širých mílí X x X x X x X x S1 W1 S2W2 S3W3 S4W4 závan tajemný jen vane, X x X x x x X x S1W1 S2W2 S3 W3 S4W4 přes utichlá širá lada X x x x X x X x S1 W1 S1 W1 S3W3 S4W4 sotva snivě zaševelí... X x X x X x x x S1 W1 S2W2 S3W3S4W4
Předchozí příklady nám umožňují formulovat základní pravidlo, kterým se řídí trochejský verš:
Na silných pozicích (S-pozicích) verše jsou preferovány přízvučné slabiky, na slabých pozicích (W-pozicích) nesmí být přízvuk víceslabičného slova.
Naopak přízvuk jednoslabičného slova na slabé pozici není ničím neobvyklým:
na zemi ráj boží X x x X X x S1 W1S1 W2 S3W3
Pokud se na slabé pozici objeví přízvuk víceslabičného slova, došlo k porušení metrické normy; takový verš považujeme za nemetrický (viz Úvod – kap. 5.2.2):
Až hvězdného do nebe x X x x X x x S1 W1 S2W2 S3 W3S4
Následující příklad ukazuje, že trochej nemusí začínat přízvučnou slabikou víceslabičného slova:
Že má skvrny na svém šatu, a že čím dál méně svítí, a co horší – v děsném chvatu za jiným že musí jíti.

Jamb sylabotónický (viz Úvod – kap. 5–5.2)

Při určování jambu budeme vycházet podobně jako při určování trocheje.
Příklad:
A jedu v snění – všecko vidím v mlze
Opět si nejprve každou slabiku označme křížkem (připomínáme, že v je neslabičná předložka, a tudíž spojení v snění a v mlze tvoří dvě a ne tři slabiky – viz Úvod – kap. 3.1.3):
A jedu v snění – všecko vidím v mlze x x x x x x x x x x x
Nyní ty křížky, které zastupují přízvučné slabiky (připomínáme, že v češtině je slovní přízvuk vždy na první slabice slova nebo na předložce – viz Úvod – kap. 3.3), zvýrazníme tím, že je napíšeme větší:
A jedu v snění – všecko vidím v mlze x X x X x X x X x X x
Opět si položme otázku, zda ve střídání zvýrazněných a nezvýrazněných křížků, resp. přízvučných a nepřízvučných slabik lze vysledovat nějaký systém. Přízvučné slabiky se nacházejí na druhé, čtvrté, šesté, osmé a desáté slabice, tedy na sudých slabikách verše; liché slabiky verše jsou nepřízvučné.
A jedu v snění – všecko vidím v mlze x X x X x X x X x X x 1 2 3 4 5 6 7 8 9 1011
Na základě tohoto zjištění označíme v souladu s mezinárodní terminologií v jambu liché slabiky symbolem W, (z anglického weak), sudé slabiky symbolem S (z anglického strong). V metru jambického verše se pravidelně střídají S- a W-pozice, přičemž schéma začíná W-pozicí:
W0S1W1S2W2S3W3 ... Sn(Wn)
Jednotlivým znakům jsme přidělili indexy, závorka u poslední pozice naznačuje, že ve verši může, ale nemusí být. Je-li verš zakončen S-pozicí, jedná se o verš mužský, je-li zakončen W-pozicí, jedná se o verš ženský:
A různých písní nový příval zněl. x X x X x X x X x X W0 S1 W1 S2 W2 S3W3 S4W4 S5 = mužský verš A bílá cesta k obzoru se vine x X x X x X x x x X x W0 S1W1 S2 W2 S3 W3S4 W4 S5W5 = ženský verš
Mužský verš nemusí končit přízvučnou slabikou (jako tomu je v případě slova zněl), musí ale končit na S-pozici (v následujícím příkladu je poslední slabika verše nepřízvučná):
Vše splynulo: tu cinkal ritornel... X X x x x X x X x x W0 S1W1S2 W2 S3 W3 S4W4 S5
Ani v jambu nemusejí být na všech S-pozicích přízvučné slabiky a na všech W-pozicích nepřízvučné slabiky. Podívejme se na verš:
Kraj bez stínů a cesta málo schůdná X X x x x X x X x X x W0 S1 W1S2W2 S3 W3 S4W4 S5 W5 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11
Přízvučné slabiky se nacházejí na první, druhé, šesté, osmé a desáté slabice, což jsou (s výjimkou první) sudé slabiky verše. Kromě přízvuku na první slabice (ostatní liché slabiky jsou opět nepřízvučné) vytváří dojem nepravidelnosti ještě nepřítomnost přízvuku na čtvrté slabice. Všimněme si, že přízvuk na první slabice je tvořen jednoslabičným slovem. Podobně je to i ve verších:
sny podivné se rodí v mojí hlavě X X x x x X x X x X x W0 S1W1 S2 W2 S3W3 S4W4 S5W5 sny podivné na moje klepou skráně X X x x X x x X x X x W0 S1W1 S2 W2 S3W3 S4W4 S5W5
nebo
les bez konce, dub předčiti chce sosnu X X x x X X x x x X x W0 S1 W1 S2 W2 S3 W3S4 W4 S5W5
V posledním příkladu je přízvuk první slabiky víceslabičného slova na druhé, šesté a desáté pozici, přízvuk jednoslabičného slova je ovšem jak na první, tak na páté pozici verše (tvar modálního slovesa chtít považujeme za nepřízvučný).
Předchozí příklady nám umožňují formulovat pravidlo pro jambický verš:
* Na silných pozicích (S-pozicích) verše jsou preferovány přízvučné slabiky, na slabých pozicích (W-pozicích) nesmí být přízvuk víceslabičného slova.
Toto pravidlo je popisem jambické sylabotónické normy. Jednotlivé národní literatury, ve kterých se jamb vyskytuje, se liší v případných dodatcích (komentářích) k tomuto pravidlu. Tak např. český verš:
mluvící lidé i ty němé skály X x x X x x x X x X x W0S1W1 S2W2S3 W3 S4W4 S5W5
se proti uvedenému pravidlu prohřešuje tím, že se na první slabice (pozice W0) nachází přízvuk víceslabičného slova. Takový začátek jambického verše má v české literatuře dlouhou tradici a souvisí s tím, že čeština má slovní přízvuk vždy na první slabice slova, a tudíž jsou její možnosti, jak vytvořit jamb, omezeny: buď lze jambickou řádku začít jednoslabičným nepřízvučným slovem (A jedu v snění...) nebo jednoslabičným přízvučným slovem (sny podivné...). V jazycích, kde je přízvuk na jiné než první slabice (např. v ruštině), se pochopitelně nabízí následující varianta, pro spisovnou češtinu nemyslitelná:
Vzdychať i dumať pro sebja x X x X x x x X W0 S1 W1 S2W2 S3 W3 S4
Pravidlo českého jambu tedy formulujeme takto:
Na silných pozicích (S-pozicích) verše jsou preferovány přízvučné slabiky, na slabých pozicích (W-pozicích) kromě první nesmí stát přízvuk víceslabičného slova.

Daktyl sylabotónický (viz Úvod – kap. 5–5.2)

Při určování daktylského metra je postup obdobný jako při určování trocheje nebo jambu.
Příklad:
Melounů, slunečnic směs, celičké kaskády chmele, na pravo bukový les, ostružin bludiště ztmělé.
Místo každé slabiky napíšeme křížek, velkými křížky označíme přízvučné slabiky:
Melounů, slunečnic směs, X x x X x x X celičké kaskády chmele, X x x X x x X x na pravo bukový les, X x x X x x X ostružin bludiště ztmělé. X x x X x x X x
Přízvuky jsou na první, čtvrté a sedmé slabice verše. Ve všech verších jsou přízvuky umístěny pravidelně ob dvě slabiky. Na rozdíl od trocheje a jambu se v metrickém schématu daktylu střídají S-pozice, W-pozice a V-pozice. V-pozice je slabá pozice, která bezprostředně následuje po S-pozici a předchází W-pozici.
Metrické schéma daktylského verše zachytíme takto:
S1 V1 W1 S2 V2 W2 ... Sn ((Vn) Wn)
Pravidlo pro daktylský verš zní:
Na silných pozicích (S-pozicích) verše jsou preferovány přízvučné slabiky, na W-pozici nesmí být přízvuk víceslabičného slova, na V-pozici může být přízvuk jak jednoslabičného, tak dvouslabičného slova, ale musí být zároveň splněny podmínky, že sousední pozici předchází mezislovní předěl a následující pozice je obsazena přízvučnou slabikou.
Podívejme se na příklad:
Maškarní ples jednou oknem jsem zadarmo spatřil X x x X X x X x x X x x X x S1 V1 W1 S2 V2 W2 S3 V3 W3 S4V4 W4 S5 W5
První slabika slova jednou je na V-pozici, sousední S-pozice je obsazena slovem ples, kterému předchází mezislovní předěl, následující S-pozice je obsazena první slabikou slova oknem, a tedy slabikou přízvučnou. V-pozice je tedy obsazena dvouslabičným slovem, ale obě podmínky, které tuto realizaci umožňují, jsou splněny.
Co se týká W-pozic, platí pro ně stejné pravidlo jako u jambu a trocheje: kromě nepřízvučné slabiky mohou být obsazeny také přízvučným jednoslabičným slovem:
Pustý park s hustými, starými kaštany X x X X x x X x x X x x S1 V1 W1 S2 V2W2 S3V3W3 S4 V4W4
Na W1 je přízvuk slova park.
Stejně jako u trocheje a jambu platí, že pokud verš končí S-pozicí, jedná se o verš mužský, pokud W-pozicí, jedná se o verš ženský. V daktylu se ale ještě můžeme setkat s touto možností:
slavozpěv radostný zpívejte X x x X x x X x x S1V1 W1 S2V2 W2 S3V3 W3
V tomto případě je poslední stopa úplná a takovému verši říkáme akatalektický.

Daktyl s předrážkou sylabotónický (viz Úvod – kap. 5–5.2)

Pro daktyl s předrážkou platí to samé co pro daktyl. Jediný rozdíl je, že na počátku metrické řady se vyskytuje další W-pozice (W0).
Metrické schéma daktylu s předrážkou:
W0 S1 V1 W1 S2 V2 W2 ... Sn ((Vn) Wn)
Příklad:
Před žasnoucím okem mým prostřela’s X x x x X x x X x x W0 S1 V1 W1 S2V2 W2 S3 V3W3 své nejčistší hostie bílé! x X x x X xx X x W0 S1 V1 W1 S2 V2W2S3W3 Z nich zářil tak mocný a svatý jas X X x x X x x X x X W0 S1V1 W1 S2 V2W2 S3V3 W3 a závrať mne jala v ty chvíle. x X x x X x x X x W0 S1 V1 W1 S2V2 W2 S3W3

Daktylotrochej sylabotónický (viz Úvod – kap. 5–5.2)

Jak název napovídá, jedná se o kombinaci daktylu a trocheje. Daktylotrochejská metra mohou sestávat z nejrůznějších kombinací daktylských (SVW) a trochejských (SW) stop. Pravidla pro obsazování jednotlivých pozic zůstávají stejná, tj.:
Na silných pozicích (S-pozicích) verše jsou preferovány přízvučné slabiky, na W-pozici nesmí být přízvuk víceslabičného slova, na V-pozici může být přízvuk jak jednoslabičného, tak dvouslabičného slova, ale musí být zároveň splněny podmínky, že sousední pozici předchází mezislovní předěl a následující pozice je obsazena přízvučnou slabikou.
Jedním z nejčastějších typů daktylotrocheje je v české poezii typ dtdt, tzn. kombinace daktyl – trochej – daktyl – trochej:
Ve starém parku, stezka kde pustá X x x X x X x x X x S1 V1W1 S2 W2 S3 V3 W3 S4 W4
Z méně obvyklých uveďme například typ tttdd:
Když k vám vesel hledím, zlatá vy kuřátka X x X x X x X x x X x x S1 W1 S2W2 S3W3 S4V4 W4 S5V5 W5
Dodejme, že při určování metra bychom se měli řídit principem Occamovy břitvy: tam, kde se nabízí více možností, by měla být upřednostněna jednodušší varianta. Například u výše uvedeného verše „mluvící lidé i ty němé skály“ bychom měli upřednostnit jamb pravidelně střídající W- a S-pozice (W0 S1 W1 S2 W2 S3 W3 S4 W4 S5 W5) před složitějším daktylotrochejem typu dtttt (S1 V1 W1 S2 W2 S3 W3 S4 W4 S5 W5).

Daktylotrochej s předrážkou sylabotónický (viz Úvod – kap. 5–5.2)

Pro vztah daktylotrocheje s předrážkou a (nepředrážkového) daktylotrocheje platí totéž co pro vztah daktylu s předrážkou a (nepředrážkového) daktylu: jediný rozdíl je, že na počátku metrické řady se vyskytuje další W-pozice (W0).
Příklad:
Žal divný mne objal chvíle té X X x x X x X x x W0 S1 V1 W1S2 W2 S3V3 W3 proč člověk jen jednou rozkvete x X x x X x X x x W0 S1V1 W1 S2 W2 S3 V3W3

Hexametr sylabotónický (viz Úvod – kap. 12.1)

Sylabotónický hexametr je šestistopý daktylotrochejský verš, pátá stopa je daktylská a šestá trochejská, ostatní stopy mohou být daktylské nebo trochejské.
Příklad:
Aby se okrášlil, vece Sulcius sprostému lidu: X x x X x x X x X xx X x x X x S1V1 W1S2 V2 W2 S3W3 S4 V4W4 S5 V5W5 S6W6 Bůh vidí vnitřnosti mé! – Však zevnitřně není co vidět. X X x X x x x x X x x X x x X x S1 V1W1 S2 V2 W2 S3 W3 S4 V4 W4 S5V5 W5 S6W6

Alexandrin sylabotónický (viz Úvod – kap. 12.2)

Český alexandrin je šestistopý jambický verš s cézurou (mezislovním předělem) po 6. slabice. Platí pro něj to, co jsme výše řekli o jambickém verši, ovšem s jednou výjimkou: W-pozice po cézuře (W3) může být stejně jako počáteční W-pozice (W0) obsazena přízvukem víceslabičného slova. V uvedeném příkladu je první verš s mužskou klauzulí, druhý s ženskou.
Příklad:
To bude horizont v jediném plameni x X x X x x # X x x X x x W0 S1W1 S2W2S3 # W3S4W4 S5W5S6 a Slunce zděšené se rozpůlí a zčerná! x X x X x x #x X x x x X x W0 S1 W1 S2W2S3#W3 S4 W4S5W5 S6 W6
Pozor:
Označme si přízvuky v následujícím příkladu:
Ne celý člověk ten, jenž na všech cestách svých  x X x X x x x X x X x x kvést růží záhony zří v barvách nachových, X X x X x x X X x X x x jenž nikdy nepoznal, jak ledný studí mráz, x X x X x x x X x X x X jenž neví, co je vzdech a bídy tklivý hlas. x X x X x X x X x X x X
Příklad odpovídá jambické metrické normě, ale zároveň i normě daktylské. Takové případy sice nejsou zcela běžné, ale nejsou ani úplně neobvyklé. Pro určení daného příkladu jako alexandrinu rozhoduje veršový kontext. V básni, z níž je příklad vzat, se objevuje jeden verš, který vyhovuje jambické normě, zatímco daktylskou porušuje:
jej rovněž z protiv dvou Bůh spravedlivý stkal x X x X x X X X x x x X W0 S1 W1 S2W2 S3 W3 S4W4 S5W5 S6 x X x X x X X X x x x X S1 V1 W1 S2V2 W2 S3 V3W3 S4V4 W4
Rozhodující je přítomnost stálé cézury po šesté slabice a to, že verš do jambické metrické normy zapadá přece jen lépe než do daktylské.

Časoměrná pravidla (viz Úvod – kap. 4.2)

Základní časoměrná pravidla (přizpůsobená českému časoměrnému verši):
Přirozeně dlouhá slabika obsahuje dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku. Přirozeně dlouhou slabiku označujeme –.

Pozičně dlouhá slabika obsahuje krátkou samohlásku nebo slabikotvorné l, r, ř, m, n, za kterou následuje dvě a více souhlásek. Pozičně dlouhou slabiku označujeme –.

Krátká slabika obsahuje krátkou samohlásku nebo slabikotvorné l, r, ř, m, n. Krátkou slabiku označujeme ∪.

Obojetná slabika obsahuje krátkou samohlásku nebo slabikotvorné l, r, ř, m, n, za kterou následuje kombinace dvou souhlásek, z nichž jedna souhláska je l, r, ř, m, n. Obojetná slabika se může dle potřeby měřit jako dlouhá nebo jako krátká. Obojetnou slabiku označujeme ∪.

Přidáváme několik důležitých poznámek:
  • Na první nebo poslední pozici rytmické řady (tj. na začátku nebo na konci verše, půlverše) se někdy může vyskytovat jak dlouhá, tak krátká slabika (mluvíme o tzv. volné slabice a označujeme ji ∪). Srov. dále pravidlo brevis in longo.
  • Pravidlo o poziční délce obvykle platilo i přes hranici slova (den skončil: den je dlouhá slabika, protože po e následuje nsk), někteří autoři ale s poziční délkou počítali jen uvnitř slova (den skončil: den je krátká slabika, sko je pozičně dlouhá slabika, protože po o následuje nč) a pozici přes hranici slova neuznávali.
  • Mezislovní pozice mohla být zanedbána, pokud se vyskytla v cézuře nebo dierezi (o cézuře a dierezi v časomíře viz Úvod – kap. 4.2.2.3).
  • Obojetná slabika se někdy (v souladu s latinskými pravidly) pojímala úžeji: první souhláska musela být b, p, d, t, g, c, q, druhá l, r, m, n (případně ř, ň). Možné bylo i to, aby první byla jakákoli, druhá l, r, m, n (případně ř, ň).
  • Grafém ě někteří autoři počítali jako složenou hlásku (pět = pjet, země = zemňe, běžec = bježec), a tak mohla slabika s ě učinit předcházející slabiku pozičně dlouhou: Labe pění = Labe pjení, be je pozičně dlouhá slabika. Podobně se někdy chápalo i c (ts) a č (tš), výjimečně také x (ks) nebo š (dříve psáno ss) či v (dříve psáno w).
  • Spojení h s libovolnou souhláskou se někdy mohlo počítat jako jedna hláska (h se jakoby škrtlo: uslyšiž Hospodine = – U U – U U U). Podobně i s ch.
  • Kromě dvojhlásek ou, au, eu se někdy za dvojhlásky považovala také kombinace samohlásky a j (ej, aj, oj).
Další možné (ale méně obvyklé) zvláštnosti:
  • Někdy dochází k metrickému dloužení krátké slabiky (podle latinského pravidla brevis in longo). Děje se tak zvláště na začátku verše nebo před cézurou či dierezí, případně na metricky důrazné pozici, tj. tam, kde by měla podle metra být dlouhá. (Obvykle se tak neděje na konci slova.)
  • Výjimečně se objevuje synizese, tj. splynutí dvou sousedních slabik neoddělených souhláskou (máš-li děti a k nim má sice šest slabik, ale slabiky ti a a splynou do jedné = – U U – U), nebo elize, tj. odstranění sousedních samohlásek vypuštěním koncové samohlásky prvního výrazu (své věci hloupě veda a slušným = – U U – U U – – –).
  • Někdy se odhlíží od slabikotvornosti l, r (např. nesl nebo mudr se měří jednoslabičně).
  • Někdy se dvě sousedící jednoduché samohlásky měří jako dvojhláska (naučit = – U).
  • Někdy se dlouhá samohláska stojící před samohláskou krátí, pokud jsou obě samohlásky ve stejném slově (podle latinského pravidla vocalis ante vocalem corripitur).
  • Někdy lze jednoslabičné slovo podle potřeby měřit jak dlouze, tak krátce.
  • Někdy je chybějící délka na metricky silné pozici nahrazena přízvukem.

Hexametr časoměrný (viz Úvod – kap. 4.2)

Hexametr je šestistopý daktyl, v němž může být jakákoli z prvních čtyř daktylských stop (– U U) nahrazena spondejem (– –), pátá stopa je daktylská a šestá spondejská; poslední slabika verše může být jak dlouhá, tak krátká.
Schéma hexametru:
– U U | – U U | – U U | – U U | – U U | – U
Příklad:
Mhou klenutý strope, odvážným ve blankytu rozpjat Obloukem! tobě pozdravení a radosti přináším
Mhou klenutý strope, odvážným ve blankytu rozpjat

Mhou = přirozeně dlouhá

kle = krátká

nu = krátká

tý = pozičně dlouhá (v příkladu se uznává mezislovní pozice, viz i slabiku kem ve 2. verši)

stro = krátká

pe = krátká

od = pozičně dlouhá

váž = přirozeně dlouhá

ným = přirozeně dlouhá

ve = obojetná

blan = pozičně dlouhá

ky = krátká

tu = krátká

roz = pozičně dlouhá

pjat = krátká

Mhou klenutý strope, odvážným ve blankytu rozpjat – U U – U U – – – U – U U – U
Obloukem! tobě pozdravení a radosti přináším

O = obojetná

blou = přirozeně dlouhá

kem = pozičně dlouhá

to = krátká (ě v následující slabice je počítáno jako jednoduchá hláska)

bě = krátká

po = pozičně dlouhá

zdra = krátká

ve = krátká

ní = přirozeně dlouhá

a = krátká

ra = krátká

dos = pozičně dlouhá

ti = obojetná

při = krátká

ná = přirozeně dlouhá

ším = přirozeně dlouhá

Obloukem! tobě pozdravení a radosti přináším U – – U U – U U – U U – U U – –
Verše rozdělíme na šest stop:
Mhou klenutý strope, odvážným ve blankytu rozpjat – U U|– U U |– –| – U | – U U |– U Obloukem! tobě pozdravení a radosti přináším U – |– U U |– U U|– U U|– U U|– –
V tomto kroku se zjednoznační výklad obojetných slabik: aby byl splněn princip izochronie, musejí být obojetné slabiky ve a o počítány jako dlouhé, slabika ti jako krátká:
Mhou klenutý strope, odvážným ve blankytu rozpjat – U U|– U U |– –| – – | – U U |– U Obloukem! tobě pozdravení a radosti přináším – – |– U U |– U U|– U U|– U U|– –

Trochej časoměrný

Trochejská stopa se skládá z dlouhé a krátké (– U). V trochejských verších se můžeme setkat s celou řadou jejích náhrad (i takových, které pravidlo izochronie porušují): U U U (tribrachys), – – (spondej), – U U (daktyl), U U – (anapest). Trochejské časoměrné verše mohou být velmi nepravidelné.
Schéma trochejského verše:
– U | – U | ... – U
Příklad:
Kams’ mne sem vyváblo – U |– U|– U Slunce oulisné, – U|– – |– Kams’ potok zavedlo – U|– U|– U Ohnivý k horám? – U|– U|–

Jamb časoměrný

Jambická stopa se skládá z krátké a dlouhé (U –). V jambických verších se můžeme setkat s celou řadu jejích náhrad (i takových, které pravidlo izochronie porušují): U U U (tribrachys), – – (spondej), – U U (daktyl), U U – (anapest). Jambické časoměrné verše mohou být velmi nepravidelné.
Schéma jambického verše:
U – | U – | ... U U
Příklad:
Tma jest a hrozno vůkol, U – | U – |U –|U Vidět není sledů; U – | U – | U – Která asi stezička U –|U – | U – |U Vede k milence mé? U – | U – |U –

Asklepiadský verš menší časoměrný (12slabičný verš)

Schéma:
– – – U U – – U U – U U
Příklad:
V čem se vlasti! kocháš, v čem tvoje útěcha? – – – U U – – U U – U U Než, jak matky dobré, v nezmařených dětech? – – – U U – – U U – U U Kam cílí zdařené mládeže toužení, – – – U U – – U U – U – Než plniť svěcenou náději matčinu? – – – U U – – U U – U U

Ferekratej časoměrný (7slabičný verš) (viz Úvod – kap. 4.2.1)

Schéma:
U U – U U – U
Příklad:
Zlíbání slza hodna – – – U U – U Jest věrné z oka dívce – – – U U – U Kvílící pro milence, – – – U U – U Prstěného u lůžka, – U – U U – U

Adonský verš časoměrný (5slabičný verš) (viz Úvod – kap. 4.2.1)

Schéma:
– U U – U
Příklad:
Blankyt obešla – U U – U Chmúra nevlídná, – U U – – Když mi Saturnus – U U – U K odchodu býval. – U U – U

Elegické distichon časoměrné (viz Úvod – kap. 12.1)

Elegické distichon je dvouveršová strofa, v níž je první verš hexametr a druhý pentametr.
Pentametr je navzdory svému názvu šestistopý daktyl, který se skládá ze dvou daktylských katalektických tripodií (dvou neúplných třístopých daktylů). V první tripodii mohly být daktyly nahrazeny spondeji, ve druhé nikoli.
Schéma hexametru:
– U U | – U U | – U U | – U U | – U U | – U
Schéma pentametru:
– U U | – U U | – – | – U U | – U U | –
Schéma elegického disticha:
– U U | – U U | – U U | – U U | – U U | – U – U U | – U U | – – | – U U | – U U | –
Příklad:
Aj zde leží zem ta, před okem mým smutně slzícím, – U U|– – | – U U|– – | – U U|– – někdy kolébka, nyní národu mého rakev. – U U|– U U|– |– U U| – U U|U

Sapfická strofa časoměrná (viz Úvod – kap. 8.2.1.1.1)

Schéma sapfického hendekasylabu:
– U – U – U U – U – U
Schéma adonského verše:
– U U – U
Schéma sapfické strofy:
– U – U – U U – U – U – U – U – U U – U – U – U – U – U U – U – U – U U – U
Příklad:
Králi vítej nám, ruku přijmi pevnou, – U – – – U U – U – – Již Ti upřímný Moravan podává, – U – – – U U – U – – Jak praděd prostý jej učil neměnné – U – – – U U – U – – Výjevu víry. – U U – U
Ne vždy je v příkladech v cvičebnici mezislovní předěl po 5. slabice v prvních třech verších. Ne vždy je také v sapfických hendekasylabech daktyl v pořadí třetí stopa. V následujícím příkladu daktylská stopa ve verši postupně putuje zleva doprava (nevyjadřujeme se úplně přesně, neboť v sapfické strofě se verše nečlenily na stopy):
Směje se krása též ze klínu Vesny, – U U – U – U – U – U Jabloň osněžená květem nadějným, – U – U U – U – U – – Máji vůni, slast medomilce, chrámu – U – U – U U – U – U Světlo dajícím. – U U – –

Alkajská strofa časoměrná (viz Úvod – kap. 8.2.1.1.1)

Alkajská strofa je čtyřveršová strofa, jejíž první dva verše tvoří alkajské hendekasylaby (11slabičné verše) s mezislovním předělem po 5. slabice, třetí verš je alkajský enneasylab (9slabičný verš) a čtvrtý verš je alkajský dekasylab (10slabičný verš).
Schéma alkajského hendekasylabu:
U – U – U – U U – U U
Schéma alkajského enneasylabu:
U – U – – – U – U
Schéma alkajského dekasylabu:
– U U – U U – U – U
Příklad:
Mocná to láska k vlasti! – Nevlídněli – – U – – – U U – U U Rozprostře těsnost křídlo přes obličej, – – U – – – U U – U U Oupěnlivost šept tvých ze hájů – – U – – – U – – V snu opojí přemilostně vezdy. – U U – U U – U – U
Ve cvičebnici se setkáme i s méně pravidelnými příklady:
Nemožno povděčných mladíkův sboru U – U – – – U – – U U v slovíčka ouzká vtěsnati výlevy U – U – – – U U – U U srdcí dvojí za plat Otcům, jenž – – U – – U – – – víže ne darmo jeden vzor křestní. – U U – U U – U – –

Asklepiadská strofa II. časoměrná (viz Úvod – kap. 8.2.1.1.3)

Asklepiadská strofa II. je čtyřveršová strofa, jejíž první tři verše tvoří menší asklepiadské verše (12slabičné verše) a čtvrtý verš je glykonej (8slabičný verš).
Schéma menšího asklepiadského verše:
– – – U U – – U U – U U
Schéma glykoneje:
U U – U U – U U
Schéma asklepiadské strofy II.:
– – – U U – – U U – U U – – – U U – – U U – U U – – – U U – – U U – U U U U – U U – U U
Příklad:
Čí to jméno slaví v rozložitém poli, – – – U U – – U U – U U Kdež bystrý se Dunaj, Pád i Labe pění? – – – U U – – U U – U U Proč dvakrát paterý národový jazyk – – – U U – – U U – U U Hymny prozpěvuje k nebi? – U – U U – U U

Asklepiadská strofa IV. časoměrná (viz Úvod – kap. 8.2.1.1.3)

Asklepiadská strofa IV. je čtyřveršová strofa, jejíž první dva verše tvoří menší asklepiadské verše (12slabičné verše), třetí verš je ferekratej (7slabičný verš) a čtvrtý verš je glykonej (8slabičný verš).
Schéma menšího asklepiadského verše:
– – – U U – – U U – U U
Schéma ferekrateje:
U U – U U – U
Schéma glykoneje:
U U – U U – U U
Schéma asklepiadské strofy IV.:
– – – U U – – U U – U U – – – U U – – U U – U U U U – U U – U U U – U U – U U
Příklad:
Mezník zdažli je den touhy milostivé, – – – U U – – U U – U – Mílí lásky oheň má-li se ochladiť, – – – U U – – U U – U U Roznícen co Bohem jest, – – – U U – – Věčným veškera původem? – – – U U – U U

Asklepiadská strofa časoměrná

Asklepiadská strofa je dvouveršová strofa, první verš je glykonej (8slabičný verš), druhý menší asklepiadský verš (12slabičný verš).
Schéma glykoneje:
U U – U U – U U
Schéma menšího asklepiadského verše:
– – – U U – – U U – U U
Schéma asklepiadské strofy:
U U – U U – U U – – – U U – – U U – U U
Příklad:
Touživ vlasti posloužiti, – – – U U – U U Touživ ráj zmařený lidstvu okázati – – – U U – – U U – U U

Archilochova strofa II. časoměrná

Archilochova strofa II. je dvouveršová strofa, první verš je hexametr, druhý katalektická daktylská tripodie (7slabičný verš, třístopý neúplný daktyl bez spondejských náhrad).
Schéma hexametru:
– U U | – U U | – U U | – U U | – U U | – U
Schéma katalektické daktylské tripodie:
– U U | – U U | U
Schéma Archilochovy strofy II.:
– U U | – U U | – U U | – U U | – U U | – U – U U | – U U | U
Příklad
Stoupá mrak černý na nebeskou oblohu s hrůzou, – – | – – |– U U|– – |– U U | – – Slunce studem kryje tvář. – U U|– U U | –

Pevné formy

Cvičebnice umožňuje i procvičení tzv. pevných forem. Pevnými formami označujeme útvary s pevně daným počtem veršů i jejich uspořádáním. V Úvodu jsme se jim nevěnovali, neboť jejich výklad přináleží spíše historické poetice než teorii verše.
Jednotlivé formy zdaleka nepředstavují jasně definované disjunktní množiny (jak by si bývala přála klasická poetika), ale mnohem spíše množiny neostré. Jinými slovy, u konkrétního veršového útvaru je lepší ptát se na otázku „Do jaké míry tento útvar odpovídá tradici určité pevné formy?“ než „Představuje tento útvar určitou pevnou formu, či nikoliv?“. Následující výčet je proto třeba brát spíše jako soubor „minimálních podmínek“ (na jejichž základě jsou také texty v naší databázi klasifikovány), než jako slovníkové definice, s nimiž se naše podmínky mohou rozcházet.

Arte mayor

Osmiveršová strofa s rýmovým schématem abbaacca.
Příklad:
Větýrek teplý z jihu krajem let’
a podlísky prokoukly z pod sněhu
a zpěvanky vln letí od břehů
i laštovky a skřivani tu zpět.
O, vítej srdci, sněženko, tvůj květ,
o, zvučte již, bystřiny, v jarní hod,
hej, pějte, vy skřivani, o závod,
já spojím s vámi opojený ret.

Burnsova strofa

Šetiveršová strofa s rýmovým schématem aaabab sestávající z veršů J4.J4.J4.J2.J4.J2 nebo T4.T4.T4.T2.T4.T2 (J4 = čtyřstopý jamb, T4 = čtyřstopý trochej).
Příklad:
Jsi oživlý ty kvítek, záhy
jenž z jarní vyšel chladné vláhy
v ty opuštěné, smutné dráhy
a pustý dol,
kde vzduch je dosud sotva vlahý
a mrtvo kol?

Gazel

Báseň obsahující radíf (tj. opakující se slovo na konci verše) distribuovaný podle schématu r.r.(x.r.)... (x).
Příklad:
Jindy bylo dobré knihy znáti v modě,
teď je dobrým knihám nadávati v modě;
jindy zbožně poslouchán byl básník,
teď je na kritika sobě hráti v modě.
Buď jak buď, jen jedno přání mám,
kéž je vždycky dobré knihy psáti v modě.

Hrdinský kuplet (heroic couplet)

Dvojveršová strofa s rýmovým schématem aa sestávající z veršů J5.J5.
Příklad:
Opustil anděl věčné nebes stánky,
zvěstoval zemi slavné radovánky.
Posel to Boží všemu tvorstvu hlásá:
Z hrobu vstal Kristus, všehomíra spása!
Povstaltě vítěz, v rukou prapor skvostný,
přemohl ďábla, zlomil smrti ostny.
Z rukou a nohou, z otevřena boku
prýští se záře milostného toku.

Huitain

Osmiveršová strofa s rýmovým schématem ababbcbc nebo abbaacac.
Příklad:
Ty povznesla’s mne do nebe,
ó snivá duše spanilá –
já modlil bych se za Tebe,
i kdybys mne snad zradila.
A kdybys mne i zradila
a roztrhala snů mých květ –
ó snivá duše spanilá,
já klnout bych Ti nedoved’!

Chaucerova strofa

Sedmiveršová strofa s rýmovým schématem ababbcc.
Příklad:
Pozvolna od kořene chřadnu, schnu,
až tesknota mne projímá a děs:
již nemnoho mně vyměřeno dnů,
snad zítra dokonám, či možná dnes?
Kolem mne šumí mladistvý už les,
podrosty bují nové, klíčí nové símě –
Na oheň vržen, člověka hřát budu v kruté zimě?

Kasída

Dvojveršové strofy s rýmovým schématem aa.ax.ax... nebo aa.aa.aa...
Příklad:
Co jsme rádi měli – věčné jest,
kvítí barvu má i světlo hvězd.
Co jsme rádi měli – u všech cest
čeká na nás, zůstane vždy, s námi jest.
Co jsme rádi měli – nechť náš trest,
vždy je sladké, vždy je s námi, věčné jest!

Limerik

Báseň sestávající z jedné strofy s rýmovým schématem aabba.
Příklad:
Jakéž nám to výhody
Přinášejí hospody!
Bychme zdraví ušetřili,
K Priesnitzovi nemusili,
Míchaj’ pivo do vody.

Madrigal

Tříveršové strofy, poslední verš je v každé strofě identický.
Příklad:
Dívko, dívko, růže spanilá,
zhoubná střela srdce ranila – –
budiž vlídnou, léku dej!
Není bylin, není hojení!
Oči tvoje bylin zkvetení,
budiž vlídnou, léku dej!

Oněginská strofa

Čtrnáctiveršová strofa s rýmovým schématem ababccddeffegg.
Příklad:
A úporná jen duše ta je,
co do lopoty klidně zří.
Ta ve skromnosti veliká je.
Jak pták se houpá v povětří,
tak ona stále v sudbě pluje,
leč sama let svůj diriguje,
až ovšem na ten případ jen,
kdy člověk tajně odsouzen
je snést, co nikdy nesnes dosud,
kdy shozen dolů v peklo je
a nemá, nemá pokoje,
až úplně ho zdeptá osud
a hodí lidské do vřavy
jak masný hadr krvavý –!

Ritornel

Báseň sestávající z jedné strofy s rýmovým schématem axa.
Příklad:
Oj ritornelly s duší nerozlučné,
co jste? Nic víc než kapky krve jen
a snů mých nerozvitých hroby zvučné!

Rondel

Báseň sestávající ze tří strof, v nichž jsou užity pouze dva rýmy, první verš je totožný s posledním, anebo první verš je totožný s předposledním a zároveň druhý verš s posledním.
Příklad:
Ó slavíci uprchlých let,
kde jste, kde vyzněl ten váš kvil,
kde doplál luny žlutý květ,
za něhož sbor váš toužil, snil?
Kde ukončen váš mdlý je let,
vy trubaduři nočních chvil, –
ó slavíci uprchlých let,
kde jste, kde vyzněl ten váš kvil?
Kde vaše kostry jsou, jež zpět
šly v země klín, v neznámý cíl,
zda básník, jenž je všemi klet,
se z vašich koster narodil,
ó slavíci uprchlých let?

Rondó

Báseň sestávající z dvou nebo tří strof, pouze se dvěma rýmy, počáteční část prvního verše (respektive celý první verš) se opakuje na konci posledního verše každé strofy kromě první.
Příklad:
Dešť od rána už padal, šel kdosi sám a v tmách,
a studenou jak rukou by někdo k srdci sáh.
Po zoraných se polích, mokvavé mlhy střou,
kdes v dáli okno svítí jak vlídné oko tmou.
Dešť od rána už padal, šel kdosi sám a v tmách...

Siciliána

Osmiveršová strofa s rýmovým schématem abababab.
Příklad:
Sto očí, dcerko, musí míti žena
a takové, jež všecko prohlédnou.
Hned zbystři zrak: nevalná muže cena,
když nechce míti služku šerednou;
a chce-li starou, nebuď uklidněna,
sám nevěří si, podleh nejednou;
když nechutná mu, rci, že nutná změna,
že si svou matku vezmeš dovednou.

Spenserova strofa

Devítiveršová strofa s rýmovým schématem ababbcbcc sestávající z veršů J5.J5.J5.J5.J5.J5.J5.J5.J6.
Příklad:
Po řebříku, jenž z růží rajských spleten,
vy zvolna vstoupáte už vzhůru s nimi,
už okřívá duch pochybnostmi zhněten
a máchá volně křídly azurnými,
tak skleslé v žití víru, jak se přímí:
ó jaký vzruch, ó síla vytržení,
kam unáší vás volný vzmachy svými?
na bránu edenu, kde rozkoš pění,
on bije perutí a v sladkém roztoužení.

Sonet anglický

Báseň sestávající ze tří čtyřveršových a jedné dvouveršové strofy.
Příklad:
Ve tmavou zeleň olší, habrů, buků
se náhle oliv šedé listí vkrádá.
Jak zbloudilo sem? Barev do souzvuku
jak cizí nota v zladěný sbor padá.
A v duchu po letech zřím dlouhé svahy,
kde slunce pálí v bílo rozžhavené
na skalnatý práh bez květů a nahý,
na smutné listí, stále zaprášené;
kde lesy oliv bez pohnutí stojí,
mdlou vůní blankyt kde se stále zpijí,
a zašlí dnové v mysli mé se rojí,
cos hudbou zní tam a cos poesií.
Zavírám knihu, nelze dále čísti
a dojat u nás na šedé zřím listí.

Sonet italský

Báseň sestávající ze dvou čtyřveršových a dvou tříveršových strof.
Příklad:
Tvá loď jde po vysokém moři,
v ně brázdu jako stříbro reje,
svou přídu v modré vlny noří
a bok svůj pěnné do peřeje.
Tvá lana sviští, plachty duní
a třepe vlajka. V noční chvíli
zříš magický svit mořských tůní,
a ve snu, Albatros jak pílí.
Já samotním, jsem na ostrově,
ohýnek topím, rybku lově
zasedám na břeh za večera.
Dým v kotoučích se modrých krade,
kdes písklo ptáče, ještě mladé,
tma na mne hrozí z pološera.

Stance

Osmiveršová strofa s rýmovým schématem abababcc.
Příklad:
Nad mořem vysoká se skála zdvihá,
na skále hrdý vypíná se hrad;
na věži bílý praporec se míhá,
svit slunce ranního naň růže klad’;
však večerem, když oko věž tu stíhá,
zří černý praporec s ní větrem vlát,
naň poslední se blesky slunce nesou
a na něm se jak kapky krve třesou.

Strofa Venuše a Adonise

Šestiveršová strofa s rýmovým schématem ababcc.
Příklad:
Skal nebetyčných shluky, řady,
jež vystupují z pásma lesů,
jak pevnosti, jak domy, hrady,
ta spousta hrotů, stěn a tesů
plá ohněm. Hoří západ celý,
i skrytý kout je uzardělý.
Na straně východní je všade
jen stín. Do modře tmavé, syté
se skála, hřbet a propast klade
i v nebe samo modro vpité.
Snad rozlítly se barvy duhy:
tam zlaté, sem šly modré pruhy.
Na podzim takto Alpy hoří,
když slunce k západu se chýlí,
by utonulo někde v moři
tam za zeměmi, na sta mílí.
Už zašlo. Barvy rudé vadnou,
jak litiny kdy žhavé chladnou.
Teď hustá leze cestou bludnou
tma z údolí se kradouc vzhůru
a drahou lidem nikdy schůdnou
se dostává až ke azuru;
hor hřbetů chytila se němě,
kde ostrá mez je nebes, země.
Jak mozkem myšlénky se blysknou,
tak z nebe hvězdy vyskakují,
sem tam i v hustém sboru trysknou,
jak rosné kapky z mechu v sluji.
Už nebe plno. Slávou odín
kruh šine hvězd se během hodin.

Tercína

Báseň sestávající z tříveršových a koncové jednoveršové nebo čtyřveršové strofy s rýmovým schématem aba bcb cdc... yzy z, resp. aba bcb cdc... yzyz.
Příklad:
Jak Dante – když se nad propastmi pekla
v mrak dumy klonil, scházeje v jich jícen,
kam hrůza světa celého se stekla,
všech bytí lidských bída, hříchy sycen
var vášní krvavý, plam nezkojení,
na požár, jenž vše chvátí, divě zlícen –
zřel muka duší, nad něž větších není,
zřel vidin krutých rozdíravé spáry,
úzkostí kleště, smolná utrpení,
leč nezalek se sestoupit v ty žáry,
by v zpěv svůj zachyt obraz věčné muky,
a kýv, ať Charon převeze ho charý:
tak bylo mně, div krotit srdce tluky,
nad ložem, jež i v snách jen děs Ti mělo,
div odvahu kde brát v těch trýzní shluky,
kdy v slzách líbal jsem Tvé choré čelo.

Triolet

Báseň sestávající z jedné strofy o osmi verších, první verš se opakuje jako čtvrtý a sedmý verš básně, druhý verš se opakuje na konci básně.
Příklad:
Tak žhavá spona vlas jí svírá,
a nahá šíj plá z krajek vstříc,
co violoncel touhou zmírá.
Tak žhavá spona vlas jí svírá,
a z mystérických očí zírá
vždy hlubší cit a lásky víc.
Tak žhavá spona vlas jí svírá,
a nahá šíj plá z krajek vstříc.
This site uses cookies. By continuing to browse the site, you are agreeing to our use of cookies.

This website was created with support of the Czech Science Foundation as part of the P406/11/1825 (The History and Theory of the 19th Century Czech Verse) and 17-01723S (Stylometric Analysis of Poetic Texts) projects and with support aiming at a long-term, conception-based development of a research institution (no. 68378068).
© 2024 Petr Plecháč

s